SE LVÍČKEM NA PRSOU

9. září 2011 v 12:52 |  Veršování
Byli to rytíři, kteří místo meče zvolili hůl, byť byla jen hokejová. Oni však dokázali vybojovat nejedno zápolení ducha sportovce. Jejich bojištěm byl kus ledu a jejich štítem byl smysl fair play. Mým přáním je, nechť tyto verše dolétnou sluchu až do hokejového nebe mistrům "dřevěného meče"

Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:

Dnes pohřbívám trikot
se lvíčkem na prsou,
dnes pohřbívám ovace,
neb trýzní mě bol.
Hle! Dřevěné lože
fandové ponesou
tam srdce z hokeje,
plačící dívky kolkolemkol.

Však jednou povstane
z prachu duch sportovní
jak Fénix z popela
vzlétne zas v dál.
Zas budou na ledě
ti kluci bojovní
rozdávat radost
i povstane sál.

Oni nám dopřáli vzruchu
i z padlých nadějí,
oni nám dopřáli hrdost
co v hrudi buší.
Tak se jim klaníme
se slanou krůpějí,
tak se jim klaníme
se smutkem v duši.

Dnes průvod vychází
na cestu poslední,
brána je odkryta,
z ní návratu není.
Utři si slzy,
a naposled pohlédni
odhoď svou růži,
však bez zapomění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.