Veršování

VOLEBNÍ TO KANDIDÁT

22. října 2011 v 13:05
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Prezidentské volby shlíží
na tu českou půdu,
když tu kníže Schwarzenberg
řek´: Já do toho půjdu.

Maje slabé naděje
jen punc spícího frajera
on s talismanem zazáří,
vždyť v kabátě má housera.

Kníže má však silnou ruku
v podpoře svých věrných sluhů
s Kalouskem i Gazdíkem
hle země Česká, Země dluhů.

A heslo, které k volbám patří?
Nad ním budem všichni plakat
s bičem v ruce budou řváti:
Nestát, nekoukat a makat!

OSPALÝ BÁSNÍK

30. září 2011 v 21:25



Nedej veršům usnout,
nedej básni spáti
poeto, máš velký dar
svým perem chmury bráti.

Slova zváti v tanec rýmů
jen ty básníče vždy toužíš,
ladným krokem ruky tvojí
tak poezii probouzíš.

Roztanči svou mysl bujnou
v ty verše víru neztrácej
svět klaní se tak tvému umu
a k spánku se již nevracej.

VÝPLATA

22. září 2011 v 10:55
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Hle, lid už sobě sbírku střádá
na podlého Kalouska
kouká na to celá vláda
předmětem je rákoska.

Dolů gatě politici!
Dnes se bude vyplácet
v parlamentu přes lavici
každému pětadvacet.

Záloha je každý měsíc
v místech vašich bederních
záčíná se od ministra
Kalouska von Metternich.

NEBYLO TO ANI POPRVÉ, ANI NAPOSLED!

22. září 2011 v 1:38
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Kalousku, což to se sluší
dát někomu zpoza uši?
Před sněmovnou navíc ještě,
za to že tam někdo vřeštěl?
Z toho zřím ostudy nůši.

Od slov k fackám cesta přímá
to ministra nezajímá.
Chceš-li dostat jednu, dvě
Kalousek ti vlepí je.
Jó, imunita ta je príma.

Sám rozdává pěsti směle
od pondělí do neděle.
Nechtěl bych být v jeho kůži
dostat to, co dav mu dluží?
Těch kopanců do zádele!

Jednu radu však já mám
pokud nechce ztrpět šrám.
Lid se k němu bude chovat
tak jak do nich míní klovat.
Jinou pomoc nepoznám.

TICHO! TIŠE! TIŠINA!

19. září 2011 v 11:19



Ticho zní mi v uších skvěle,
když s tichem vlezu do postele.

Tiše voda břehy mele,
ticho jako v hrobě že je?

Tišina toť druhý ráj,
kde vůkol vane vůně háj.

Však v tichu žíti nechtěl bych,
neb neslyšel bych lásky vzdych.

Já ticho oželím za zvuky hravé
a přijmu jej až v hrobě tmavém.

Tam ulehneme navěky
ve spánek dlouhý odvěký.

USNUL NÁM SPÍ

18. září 2011 v 15:43
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Usnul nám spí,
a ponožky má zas červené
toť politický šperk,
kníže Schwarzenberg.

Usnul nám spí,
půlhodinky dřímal směle
chrápot z něho šel
jak roj bzučivých včel.

Usnul nám spí,
na fóru nebo v parlamentu
šéf z devítky TOP
spí jak lidoop.

Usnul nám spí,
ta stará šlechty existence
z ostudy kabát
má důvod svět se smát.
Kdo ví tak kolikrát?

ACH TY MOJE RAKOUSKO

16. září 2011 v 18:33
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Ach ty moje Rakousko
je mi z tebe ňák ouzko
pořád křičíš na Čechy,
že dělají neplechy.
Österreich to překouslo!

Známe její politiku,
že jadernou elektriku
nechce v Česku ani vidět
že je lepší umřít v bídě.
To je její specifikum!

Češi prý se nepoučí,
že by měli svítit loučí,
však máme to i zdůvodněné
Tsunami k nám nedoběhne.
Ať jsi v Aši či Přelouči!

A tak milý Rakušáčku
nechej kabát na věšáčku
dej si pivo, knedlík, zelí
to tě s Čechem hned spřátelí.
Jako v nebi na obláčku.

SE LVÍČKEM NA PRSOU

9. září 2011 v 12:52
Byli to rytíři, kteří místo meče zvolili hůl, byť byla jen hokejová. Oni však dokázali vybojovat nejedno zápolení ducha sportovce. Jejich bojištěm byl kus ledu a jejich štítem byl smysl fair play. Mým přáním je, nechť tyto verše dolétnou sluchu až do hokejového nebe mistrům "dřevěného meče"

Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:

Dnes pohřbívám trikot
se lvíčkem na prsou,
dnes pohřbívám ovace,
neb trýzní mě bol.
Hle! Dřevěné lože
fandové ponesou
tam srdce z hokeje,
plačící dívky kolkolemkol.

Však jednou povstane
z prachu duch sportovní
jak Fénix z popela
vzlétne zas v dál.
Zas budou na ledě
ti kluci bojovní
rozdávat radost
i povstane sál.

Oni nám dopřáli vzruchu
i z padlých nadějí,
oni nám dopřáli hrdost
co v hrudi buší.
Tak se jim klaníme
se slanou krůpějí,
tak se jim klaníme
se smutkem v duši.

Dnes průvod vychází
na cestu poslední,
brána je odkryta,
z ní návratu není.
Utři si slzy,
a naposled pohlédni
odhoď svou růži,
však bez zapomění.

"HOŠI DĚKUJEM"

8. září 2011 v 1:42
Tato básnička byla inspirována původním článkem na portálu Novinky.cz zde:


Dotloukla srdce bojovníků,
a ticho plyne kolkolem,
dotloukla v nářek dívek i rodin za vzlyků,
hle smrt srazila fandy do kolen.

My v modlitbách co klečíce
prosíme své bohy,
ať tiše nebo plačíce
dnes smuten však je mnohý.

Ty krásné chvíle jsou ty tam,
když jásali jsme sborem gól,
kéž dnešek byl by pouhý klam,
co zaťal v srdce krutý bol.

Slibme svorně vzpomínku,
tu v širý svět vybubnujem
na smutném, malém bubínku
řkněme "Hoši děkujem"!

ČAJOVÁ KONVICE

3. září 2011 v 15:54



Pláču nad svou prázdnotou,
která ve mne zeje,
proč mou hříšnou nádobu
nikdo nedoleje.

Co počít mám já bezbranná,
tak prázdná, a tak sama
co jedním uchem slyšívám
ven pouštím do neznáma.

A čekám, a čekám
jak egypťan na skarabea,
a čekám, a čekám,
kdy naplní mnou Tea.

Ta provoněná horká dáma
vlévá život v mé boubelaté z porcelánu líce,
pak blahem jsem vším naplněna,
já nyní prázdná čajová konvice.

MŮJ PŘÍBĚH - MŮJ ŽIVOT

30. srpna 2011 v 17:37 | Vladimír Řehák



Můj život, je jediným příběhem mým,
v němž lze nalézt smutek, ale i šprým.

Můj příběh, je zkušenost má, toliko jiných,
kde cesta je skryta jak v očích dívčiných.

Můj život, ten prozatím v knize však není,
neb kdyby byl, pak ztracen je čas při pouhém čtení.

Až budeš chtít dopsat mou knihu Živote
řekni mi prosím, zda komu ukápla jen jediná slza
za hřbitovním, mým plotem.

FLOCCINAUCINIHILIPILIFICATION

26. srpna 2011 v 12:29 | Vladimír Řehák



Ať si, kdo chce, říká jaksi
na začátku je vždy "Flocci" (floksi).
Latinsky prý chomáč z ovce
no, dejme tomu v uvozovce.
Jó v lingvistice to chce praxi!

Netahám vás za šosy
dalším slovem je "nauci" (nósy).
Latinský též původ má
z maličkosti vyplývá.
Nepadaj´ vám z toho vlasy?!

"Nihil"? K tomu lze jen více říct,
že znamená vůbec nic.
Jsou to slova jako z praku
málem z toho dělám kaku.
Že už v hlavě šťourá hlíst?

Latinou též "Pili" září
jako kadeř na oltáři.
Nicotně ten pojem praví,
bezvýznamný, avšak zdravý.
Ještě se vám dobře daří?

"Fication" (fikejšn) je slova konec
no tak sláva cinká zvonec.
Z významu ten pojem čiší
více už jej nepopíši.
Však přečteš-li to, pak jsi borec.

lat.
floccus (svazek, chomáč)
naucum (drobnůstka)
nihilum (nic)
pilus ( vlásek, něco malého, nicotného)
fication (z "významu") či
facio, facere, feci (dělat nebo činit)

volně přeloženo z polského wikislovníku

HÁDEJ KVĚT

21. srpna 2011 v 20:44 | Vladimír Řehák



Krásně voní v šatníku
rostlina ta voňavá
v kosmetickém podniku
první místo zastává.
Víš jak květena se zove?

V každé skříni vítaný
ten voňavý špikrnát,
pro moly však nezvaný,
neb jim velí, dál už stát!
Že v přísadě je koupelové?

Tak hádej onen z keře květ,
co podobu má hudební,
jenž v masáži povzbudí hned
při revmatickém léčení.
Což nevíš nic o léčivce,
levandulové?

STARÁ PRAVDA

20. srpna 2011 v 9:40 | Vladimír Řehák



Každá práce vyřízena
bez papíru, bez razítka
není nikdy ukončena!

Neb stará pravda říká přece
"co je psáno to je dáno",
najdeme vždy v kartotéce
všeobecně, tak je známo.

Proto dbejte dnes i zítra,
až půjdete na mísu
usedejte velmi zchytra
k trávícímu odpisu.

To, že papír všechno snese
známá je to, stará věc,
každý do něj hned vytře se
to je tečka nakonec.

NÁŠ ZÁCHŮDEK

19. srpna 2011 v 19:33 | Vladimír Řehák



Náš záchůdek, toť krásné WéCé
deska bílá je z PéVéCé.

Však k nám přijďte i papír máme
na prkénku pokecáme.

Víc než bůra nežádáme
hygienu tu zde dbáme.

Zamiřte k nám do městečka
zdraví WéCé uvaděčka.

PRÝNEREKLAMA

17. srpna 2011 v 19:20 | Vladimír Řehák
Toto veršování je taková parodie na ty nesčíselné prýnereklamy, kterými se to na blozích tak hemží.


Ahoj! Prosím mohl(a) by jsi si
přečíst komentář,
co ode mne tu tak drze visí si?

Ne, není to reklama žádný žert,
ale co dělat mám,
když myšlenky mé nečte,
ani ten prokletý z pekla čert?

Však zdám-li se Ti příliš vtíravý,
tak pravdu díš a můj přijmi hold,
neb rozum Tvůj bystrý jest a toliko vnímavý.

A proto nezlob se na mé veršování,
což nepíši rýmy a před lidmi těmi
já klobouk svůj smekám, a všem se klaním?

Tak schazuji pokrývku z hlavy a v dál,
neb přání mé věčné je, aby se celý svět,
již stále jen od srdce a hlasitě smál!

PAPÍR VON TOALET

15. srpna 2011 v 19:47 | Vladimír Řehák
Cestou necestou,
polem nepolem,
to tady už bylo přece!
Na výletě za sluníčkem
opláchnem se trochu v řece.

Ale co to za dráždění
svírajíc´ mne v podbřišku?
Fazole mou cestu mění
k nejbližšímu remízku.

A už šortky k zemi letí
do podřepu velím v dřep!
Náhle cítím mé prokletí
to se blíží zlatý hřeb.

Uvolněný, usměvavý
nebudu zde zahálet
nebyl jsem však předvídavý
bez papíru von toalet!

PÍSEŇ O ČLOVĚKU

4. srpna 2011 v 17:43 | Vladimír Řehák



Člověk jest jak kniha živá,
v níž málokdo však umí číst.
Neb ve školách se neučívá,
kde je v něm ten dobrý list.
A přec´ jej nikde neukrývá.

Člověk jest jak včelí vpich,
jenž zanechá v nás žihadlo.
Často bolí, řekl bych
co lidský trn v nás nakladlo.
Zvláště bodá krutý smích.

Člověk je ta říční niva
co žízeň druhých uhasí.
V jeho vodách vše ožívá,
když jeden spočne v nesnázích.
Takový je odjakživa.

HISTORICI, K VĚČNÉ SLÁVĚ

11. července 2011 v 13:01 | Vladimír Řehák


Kde bychom dnes bez nich byli
v dějepise, v historii.
Dalimil i Kosmas věru
neztráceli nedůvěru.
Ti dávní psavci starobylí.

I Jirásek však nezahálel
a s pověstmi neotálel.
S pořekadlem, že čas kvapí
hodil vše na čistý papír.
Využivší všech paralel.

A Palacký? Národa táta?
Ten študoval na preláta.
Štěstí, že se cítil více
v moderního dějepisce.
To by byla velká ztráta.

A tak vděčni buďme těmto,
že české máme své memento.
Však ohneme-li svoje šíje
historie nás pak smyje.
Z Čechů zbude ni procento!

POZDRAV ZE ZÁHROBÍ

11. července 2011 v 12:00 | Vladimír Řehák



Již lezou z hrobu červové,
jenž bydleli v mém těle,
a spolubdící umrlci a duchové
řehtají se, tou situací skvěle.

Můj skelet dozrál do bílého roucha
a přízrakové přítomní se baví,
že z ucha letí mi masařova moucha,
co usedá toliko na koláč kraví.

Já podoben mumii z Egypta,
suše zírám, tak udiven,
jak ventilek vržený z duše
v tom příšerném skřeku kvílivém.

Oni smějí se a nemajíc ani tucha,
že halas trvat nebude,
neb vypustiv jsem hýždního, zvučného ducha:
oj, to je puch, můj milý přelude!

Tak zdraví vás duch, po němž ani vůně střevní nezbude.

KONEC KRVEŽÍZNIVÉHO

5. července 2011 v 19:53 | Vladimír Řehák

netopýr
V lůně Karpat, v lesích stojí
kamenný hrad zvoucí Bran,
každý se však tam jít bojí
v něm sídlí strašlivý a krutý pán.

Když měsíc bledý zář svou chrlí
vstává z hrobu ďábel sám,
prahnoucí po čerstvé krvi
horšího již nepoznám.

Oči rudé, zuby vlčí
v temné noci ožívá,
v jeho tváři smrt se zračí
neb lidskou krev on požívá.

Tu kráčí směle k lepé dívce,
již objímá ji v náruč svou
jeho chřtán co krve chtíce
prokletý však sudbou zlou.

S výkřikem však náhle vzplane,
v jeho srdce kůl mu vkročí
život z hrudi lehce vane
v krvi rty své neomočí.

Ať je to pravda, či jen pouhý fám,
tak skončil transylvánský tyran sám.
duch upír
upír

DRUHÁ TVÁŘ

4. července 2011 v 21:43 | Vladimír Řehák
Mám dotěrného přítele,
ten horší je než tichý stín,
byť tváří se tak nesměle
on patronem je všech mých vin.

Když zahlédnu jej v zrcadle
či na hladině klidných vod
má výraz lišky troufalé
co nezná slovo býti trop!

Jak doktor Jakyll a mistr Hyde
ztrácím i já lidskou zář,
tak spjati jako klubko krajt
neodvrátím druhou tvář.

MAGICKÁ JE HODINA

21. června 2011 v 20:09 | Vladimír Řehák

Magická je hodina
ta magickou má sílu.
Kouzlo druida Merlina
probouzí krásnou vílu.

Čarokrásná Sidhe tančí
na palouku v skrytu skal.
Ztichl i ten zpěv skřivánčí
utichl i sýčků žal.

Tak Merlin světu krásu dal,
tak Merlin vzkázal bohům.
Nechť dají tento lepý dar
i moudrost lidským tvorům.





KDYŽ BÁSNI SVÍTÍ ČERVENÁ

21. června 2011 v 19:08 | Vladimír Řehák

Když veršotepec hledá múzu,
jenž v dáli, kdes je ztracená
tu myšlenka jej svádí v hrůzu,
že básni svítí červená.

Pak chudákovi zbývá pouze
zlámat pero nad svou vizí,
a očekávat ve vší touze,
že ta krize brzy zmizí.

Tak přejme múze brzký návrat,
nechť zas hýří veršoslovy
z básně, ať má každý závrať
a hbitou ruku poetovy.

VESMÍR

18. června 2011 v 19:35 | Vladimír Řehák
Obloha nade mnou,
toť opona Země
chtěl bych ji odemknout
a odhalit jemně.

Co vlastně skrývá
ta opona tmavá
posetá hvězdami
co jsou tak hravá?

Nacházím naději,
nacházím víru,
že jednou odhalím
kouzlo vesmíru.



 
 

Reklama